Před prázdninami jsem zde otevřel téma “druhotného užití” modlitby jakožto komunikačního kanálu v rámci společenství církve (nebo mezi církvemi). Vracím se, abych ho promyslel o něco lépe. Prázdninové biblické hodiny s knihou Žalmů mi totiž otevřely oči pro skutečnost, která je nyní zřejmá, ale přesto jsem jí dříve přehlížel. Již závěr minulého článku odkazuje ke skutečnosti, kterou je nutné uvážit. Z kontextu modlitby “Otče náš” v evangeliích vyplývá, že její perlokuční funkce (zjednodušeně – rovina zamýšlených důsledků na posluchače) má didaktický rozměr. V ilokuční rovině mluvního aktu jde o prosbu pronášenou před Bohem Otcem — perlokuční rovina veřejné modlitby však zahrnuje nejen zmíněného adresáta modlitby, ale i ostatní posluchače — a zde je jejím účelem naučit učedníky, jak se mají modlit. Nejde tedy o “druhotné užití”, ale o záměrnou součást veřejné modlitby.
Právě při studiu Žalmů jsem si uvědomil, že didaktický rozměr perlokuční roviny modlitby je velmi běžnou záležitostí. Není sice nutně konvenční (pak by spíše patřil k ilokučnímu rozměru), ale je velmi častý a lze jej rozpoznat buď v kontextu, nebo ve formě modlitby. V žalmech je například častá forma akrostichu – která mimo jiné slouží k lepší zapamatovatelnosti (rozuměj – hebrejského textu modlitby) – a usnadňuje tak výuku studenta žalmů v tom, jak se modlit. Podobně je tomu v NZ, kde např. modlitby apoštola Pavla v epištolách (zvláště v jejich úvodu a závěru) na perlokuční rovině fungují jako shrnutí vyznání víry, nebo zdůraznění důležitých témat. Za zmínku stojí např. i Augustinovo Vyznání, nebo části Anselmova Fides quaerens intellectum které se zabývají teologickými a filosofickými problémy právě v kontextu modlitby.
V důsledku těchto skutečností jsem nucen zmírnit svou předchozí tezi ohledně patologických forem perlokučních aktů modlitby. Určitá míra didaktičnosti a zdůraznění prvků, které “posluchači” např. chyběly v kázání, nejspíše k modlitbě svým způsobem patří (zvláště tehdy, není-li v rámci zvyklostí umožněno “posluchačům” na kázání reagovat jinak).
